Tak jako dříve byla velkým tématem daň z nabytí nemovitých věcí (dříve daň z převodu nemovitosti), je v posledních dvou letech v centru zájmu daň z nemovitých věcí.
Zatímco prvně jmenovaná daň se týkala pouze prodávajících a kupujících, daň z nemovitosti zasahuje do života všech lidí a společností, které vlastní byt, dům nebo jinou stavbu či pozemek. Její splatnost bude již 31.5.2021!
Poplatníkem daně (tj. osobou povinnou k platbě) jsou vlastníci pozemků, staveb (např. domů a garáží) a jednotek. Toto téma se tak dotýká jak soukromých osob, které vlastní byt, dům, zahradu či garáž, tak právnických osob a společností, které jsou samy vlastníky.
Jak tedy taková daň funguje, z čeho se skládá a jak se počítá?
Daň z nemovitosti představuje daň majetkového typu, u které se daňová povinnost váže k vlastnictví nemovitého majetku.
Daň musí zaplatit každý rok každý vlastník nemovitosti.
Daňové přiznání se podává pouze jednou v souvislosti s nabytím vlastnictví k nemovitosti. V dalších letech již není potřeba daňové přiznání podávat, pokud nedošlo ke změně rozhodných skutečností pro výpočet daně (např. změna výměry). Finanční úřad pak každoročně sám zasílá vlastníku daňový výměr společně se složenkou na částku k úhradě.
Daň je splatná zpravidla do 31. května, případně ještě ve druhé stejné splátce do 30. listopadu.
Daň z nabytí nemovitostí je upravená zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí pro konkrétní výčet nemovitostí a okruh vlastníků. Daň se skládá z daně z pozemků a z daně z jednotek a staveb.
Základním východiskem při stanovení výše daně, kterou bude nakonec potřeba zaplatit, je tzv. sazba daně. Jedná se o konkrétní částku uvedenou v korunách, která se hradí za 1m2 plochy – u pozemků se pohybuje od 0,20 Kč pro zastavěné plochy a nádvoří až do 5 Kč u pozemků pro podnikání. U staveb a jednotek se sazba pohybuje od 2 Kč za obytnou plochu do 10 Kč u staveb a jednotek pro podnikání. Tím však celý výpočet teprve začíná.
Uvedená sazba daně za jeden metr čtvereční se ještě vždy násobí tzv. velikostním koeficientem obce. Tento koeficient je stanovený přímo v § 6 odst. 4 a § 11 odst. 3 zákona a je přímo závislý na počtu obyvatel obce, ve které se nemovitost nachází. Například v obcích do 1.000 obyvatel je tento koeficient roven číslu 1, zatímco u obcí nad 10.000 obyvatel je to již číslo 2 a u Prahy dokonce číslo 4,5. Zákon rozděluje obce dle velikosti do celkem 7 kategorií, kdy každá kategorie má vlastní koeficient. Navíc obec ještě může pro jednotlivé části obce tento koeficient zvýšit nebo snížit. To teoreticky znamená, že v malé obci, kde daň odpovídá částce 2 Kč za metr čtvereční, by se za obdobnou nemovitost v Praze platilo 9 Kč za metr čtvereční, a to ještě za předpokladu, že by Praha nezvýšila tuto sazbu.
Další proměnou v celém výpočtu je ještě tzv. místní koeficient. Obce si totiž dle ust. § 12 zákona mohou stanovit pro své jednotlivé části tzv. místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Tímto koeficientem se vynásobí sazba daně za jeden metr čtvereční násobená velikostním koeficientem pro příslušnou kategorii (přičemž obce mohou rozhodnout o změně této kategorie buď o jednu kategorii výše nebo až o tři kategorie níže). Konkrétní částka daně z nemovitosti, která je k úhradě, je prakticky pouze výsledkem nastavování koeficientů, které má v rukou příslušná obec.
Comments