Jak pokračovat dále ve svém podnikání nebo jak alespoň zachránit majetek, pokud již dále podnikat nebude možné? Jednání mnohých podnikatelů s úmyslem zachránit společnost nebo aspoň to, co v ní zbylo, může být často za hranou trestního zákona, aniž by si to uvědomovali. Do problémů se můžete dostat i při žádostech o odklad placení nájemného, splátek hypoték nebo čerpání státní pomoci.
Minule jsme si povídali o trestných činech souvisejících zejména s insolvencí. Najdeme v trestním zákoníku i nějaké další trestné činy?
Ano, v praxi se setkáme i s některými jinými trestnými činy, které podle časových a dalších skutečností mohou a nemusí souviset s úpadkem dlužníka a jeho příčinami. Tak například trestný čin zpronevěry, kdy si členové statutárního orgánu obchodní společnosti svévolně přisvojí majetek dlužníka, zejména peníze, a způsobí tak jeho úpadek. Tomu se pak lidově říká tunel.
Jednání členů statutárního orgánu lze také postihnout za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku. Ten může být spáchaný jednak úmyslně – tedy věděl, že může porušit povinnost a chtěl ji porušit – ale tak může být spáchán nedbalostí – tedy nechtěl povinnost porušit, protože o ní nevěděl, ačkoli o ní vědět měl a mohl. Ta nedbalost je v tomto velice záludná. Není vyloučena ani trestní odpovědnost insolvenčního správce, pokud nehospodárně nakládá s majetkovou podstatou. A tyto trestné činy nejsou jediné, lidé jsou vynalézaví, a tak se může jednat o řadu dalších trestných činů.
Jakých?
Představit si lze trestné činy úplatkářství, kam spadá přijetí úplatku, podplacení, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže v podobě nekalé soutěže a v neposlední řadě různé podvody. Tak například trestný čin podvodu. Zejména tento trestný čin může být navíc v současné situaci dost aktuální, a to nemusíte být ani podnikatel!
A to z jakého důvodu? Jak to souvisí s krizí kolem koronaviru?
Skutková podstata podvodu může dlužníky v současnosti potrápit, a to v souvislosti s vládními opatřeními ke zmírnění dopadů koronaviru, konkrétně při možnosti odložit splácení úvěrů a půjček, která byla v podobě návrhu zákona dne 16.04.2020 schválena Senátem. Odložit si splácení úvěrů může jen ten, na jehož finanční situaci negativně dopadla pandemie koronaviru. Není to tedy bianko šek, že si teď půl národa řekne, že nebude platit.
A jak se tedy takového podvodu můžu dopustit?
Velmi snadno. K žádosti o odklad splátek se přikládá čestné prohlášením dlužníka o negativním ekonomickém dopadu pandemie koronaviru na jeho finanční situaci. Není nic jednoduššího než si podepsat takový kus papíru a toho lze snadno zneužít. A když se podíváte, co všechno spadá pod úvěrový podvod, tak je z vás podvodník raz dva. Kdo totiž sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tím druhému škodu nikoli nepatrnou, dopouští se trestného činu. Takže dlužníci, kteří požádají o odklad splátek i přesto, že nejsou nijak koronavirovou pandemií omezeni, se mohou dopustit podvodu na bance. Je samozřejmě třeba, aby byly splněny určité okolnosti jako je to, že bance vůbec škoda vznikla, že škoda byla více než 5tis. Kč, že jste se obohatil atd. Ale tyto okolnosti se dají prokázat.
Nemělo by se tedy spíše jednat o úvěrový podvod? Někde jsem to již četla...
To se dostáváme už spíše do teoretického podřazování pod různé skutkové podstaty. Ale ne, podle mě se jedná o prostý podvod. Úvěrového podvodu se podle zákona můžete dopustit jen v okamžiku sjednávání smlouvy nebo v okamžiku čerpání úvěru, ať jednorázovém nebo postupném čerpání. Typickým příkladem podvodu při sjednávání smlouvy je doložení nepravdivého potvrzení o výši příjmů. Nicméně může se stát, že příjmy doložíte pravdivě, banka s vámi uzavře úvěrovou smlouvu, ale úvěr vás nechá vyčerpat například až po tom, co proinvestujete všechny své peníze v dohodnuté výši. A v ten moment vy banku podvedete tím, že jí nepravdivě řeknete, že jste ze svého vše utratil a ať pošle úvěr. Zkrátka za normálních okolností můžete uvést banku v omyl jen ve dvou okamžicích – při uzavírání smlouvy a pak při žádosti o čerpání.
Jenže my jsme nyní v situaci, kdy lidé už mají jak smlouvy uzavřené, tak úvěry vyčerpané a už pouze splácí. Jenže ustanovení v trestním zákoníku je napsané tak, že se chrání informace sdělované v těchto pro banku klíčových momentech. Trochu nadneseně lze říct, že ne každý podvod spáchaný na bance je úvěrový podvod.
Co těmto dlužníkům hrozí?
Základní trestní sazba u úvěrového podvodu činí až dva roky odnětí svobody nebo zákaz činnosti. Výše způsobené škody však může podmínit použití i vyšší trestní sazby až deseti let, ale to je myslím vysoce nepravděpodobné.
A kdo to bude kontrolovat?
Banky mohou následně v rámci svých kontrol taková jednání odhalit, podezřelí jim mohou být ti klienti, jejichž příjem se v daném období nesníží, ba dokonce vzroste. V tomto směru snad můžeme očekávat nějakou benevolenci od bank a případně policie, protože kdo může v dané situaci říct, jak na tom bude za měsíc, za dva? Každý případ by proto měl být posuzován individuálně, totiž ne každý dlužník, který se obává o svou finanční situaci a požádá o odklad splátek, se úmyslně dopouští tohoto trestného jednání.
Obecně bude nutné, aby orgány činné v trestním řízení posuzovaly potenciálně trestné jednání optikou současné situace. To však neznamená, že budou mít pachatelé nějaké úlevy. Spíše naopak, spáchání některých trestných činů v době vyhlášeného nouzového stavu, může vést ke zvýšení trestní sazby.