pikes-legal-aktuality.jpg

Aktuality

monsterDOWN.png
Vyhledat
  • Ladislav Drha

Odpovědnost statutárního orgánu při úpadku obchodní korporace a případné následky pro výkon funkce

V současné nelehké situaci mnoho podnikatelů řeší dopady vládních opatření, poklesu tržeb a nastávající recese ekonomiky na jejich podnikání. Je nepochybné, že část z nich tuto situaci neustojí a tzv. “zbankrotuje”. Jakou odpovědnost má statutární orgán při úpadku společnosti?

Každé podnikání je spojené s rizikem, neplatí však, že by za každý případný neúspěch byl jeho statutární orgán odpovědný, pokud tedy neporuší péči řádného hospodáře. Každý jednatel nebo člen představenstva je podle zákona povinen svou funkci vykonávat s nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí. Tato zásada je poté rozvedena v zákoně o obchodních korporacích a to tak, že pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace. Toto tzv. pravidlo podnikatelského úsudku vychází z předpokladu, že při podnikatelské činnosti musí statutární orgán podstupovat určitou míru podnikatelského rizika. Zároveň se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, v obdobném postavení.

To je celkem obsáhlé...

Abych to shrnul, tak pojem péče řádného hospodáře v sobě zahrnuje loajalitu k zájmům společnosti, znalosti potřebné k výkonu funkce a schopnost vykonávat funkci v souladu se zájmy společnosti. Zkrátka vše, co statutár dělá, musí dělat ve prospěch společnosti, chovat se zodpovědně a využívat k tomu všechny své schopnosti a znalosti. Jestliže má statutár za to, že některé věci jsou nad jeho možnosti, pak splní povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, jestliže si na to najme odborníky. To je důvod, proč mnozí využívají služeb advokátních kanceláří, daňových poradců, účetních a podobně. Jde o to, že svou odpovědnost přenesou na jiný subjekt, který je odborníkem, a můžou pak říct, že jako správní hospodáři udělali vše nezbytné, co bylo v zájmu společnosti.

Co se stane, jestliže statutár nepostupuje s péčí řádného hospodáře a společnost skončí v úpadku?

Hlavním důsledkem pro něj může být ručení za dluhy společnosti. O ručení členů orgánů rozhoduje insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitele. Podmínkou však je, že nejprve soud rozhodne, že společnost vůbec je v úpadku.

Jaká jsou kritéria pro to, zda statutár ručí za dluhy?

Insolvenční soud bude posuzovat, zda statutár věděl (či aspoň ke všem okolnostem měl a mohl vědět), že společnosti hrozí úpadek a zda v souladu s povinností péče řádného hospodáře učinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné za účelem jeho odvrácení. Jednal-li tedy člen statutárního orgánu s péčí řádného hospodáře a učinil-li vše, co mohl, aby hrozící úpadek odvrátil, nemůže soud rozhodnout o jeho ručení.

Existují nějaké výjimky z tohoto ručení?

Ano, zákon říká, že se pravidlo o ručení nepoužije na člena nebo bývalého člena statutárního orgánu obchodní korporace, který byl do funkce ustaven za účelem odvrácení úpadku nebo jiné nepříznivé hospodářské a svou funkci vykonával s péčí řádného hospodáře. Tedy o ručení statutára soud nerozhodne v případě krizových manažerů nebo osob, které tuto funkci začaly vykonávat až v pozdější době, kdy byla společnost ve špatné situaci. Naopak může soud rozhodnout o ručení těch osob, které byly ve funkci v době, kdy společnost vstoupila do stavu úpadku.

Jsou i nějaké další důsledky vedle osobního ručení za dluhy?

Dalším důsledkem může být tzv. diskvalifikace z funkce. Pokud by se daná společnost dostala do insolvence, tak soud může i bez návrhu v rámci insolvenčního řízení rozhodnout, že člen statutárního orgánu, který byl ve funkci v době vydání rozhodnutí o úpadku nebo po něm, nesmí po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o vyloučení vykonávat funkci člena statutárního orgánu jakékoliv obchodní korporace nebo být osobou v obdobném postavení. Návrh může podat každý kdo na něm má právní zájem (tedy i věřitel, insolvenční správce apod.).

Je tedy řešením, jak se nediskvalifikovat z funkce, že za sebe dosadím do společnosti bílého koně?

I na takové situace zákon pamatuje. To, co jsem říkal, totiž platí obdobně o tom, kdo v době vydání rozhodnutí o úpadku již sice nebyl členem statutárního orgánu nebo osobou v obdobném postavení, ale jehož dosavadní jednání k úpadku společnosti zřejmě přispělo. Tyto situace se tedy neposuzují ryze formálně, ale soud se zajímá o všechny okolnosti v souvislostech.

To je celkem zásadní omezení mít zákaz výkonu funkce na mnoho let. O důvodech vedoucích k ručení za dluhy jsme si již říkali, jaké jsou tedy důvody pro rozhodnutí o diskvalifikaci?

Tak zaprvé vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že výkon funkce s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vedl k úpadku společnosti. Dále insolvenční soud rozhodne o vyloučení toho, kdo se stal členem statutárního orgánu po zahájení insolvenčního řízení, přispěl-li zřejmě svým jednáním ke snížení majetkové podstaty a k poškození věřitelů. Opět je zde výjimka, že insolvenční soud nerozhodne o vyloučení toho, kdo se stal členem statutárního orgánu v době jejího hrozícího úpadku a toho, kdo prokáže, že při svém jednání vynaložil takovou péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba v obdobném postavení. Jsme tedy zpět u povinnosti výkonu funkce s péčí řádného hospodáře. Zároveň ještě dodám, že je potřeba myslet na to, že o diskvalifikaci nemusí rozhodovat jen insolvenční soud.

Takže o diskvalifikaci se rozhoduje vždy pouze v rámci insolvenčního řízení?

Ne, otázka diskvalifikace se nemusí řešit pouze v rámci insolvence. Insolvenci jsem zdůrazňoval s ohledem na stávající situaci, kdy se mnoho podnikatelů a společností může octnout v úpadku důsledku pandemie. Ale pokud se takto ptáte, tak obecně může o diskvalifikaci i bez návrhu rozhodnout soud, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce. Následkem je pak to, že jakmile soud pravomocně o diskvalifikaci rozhodne, pak daná osoba přestává být členem statutárního orgánu všech obchodních korporací (tedy ne pouze té jedné, které se vlastně rozhodnutí týkalo). Soud, který o vyloučení rozhodl, musí oznámit zánik funkce všem rejstříkovým soudům a dotčené rejstříkové soudy musí tuto skutečnost promítnout do zápisu v obchodním rejstříku.

A pokud někdo nebude respektovat tento zákaz?

Při porušení zákazu uloženého v rámci insolvenčního řízení i mimo něj pak jako sankce hrozí opětovná diskvalifikace, ale již na dobu až 10 let. Současně pak je potřeba myslet na to, že dle ZOK je stanoveno i to, že taková osoba, která funkci vykonává i přes zákaz, ručí za veškeré závazky daných společností, a to i přesto, pokud by svým jednáním a postupem nic nezanedbala. Tady se již prostě vychází z toho, že je daná osoba diskvalifikována a funkci prostě vykonávat nesmí.

Mám jako jednatel povinnost podat insolvenční návrh?

Podle ust. § 98 insolvenčního zákona je dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Osoba, která v rozporu s uvedeným ustanovením insolvenční návrh nepodá, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti. Podle zákona výše škody odpovídá rozdílu mezi zjištěnou výší přihlášené pohledávky věřitele a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení skutečně obdržel.

Usnesením vlády ze dne 31.03.2020 byl schválen návrh zákona o opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru v soudních exekučních a insolvenčních řízeních. Tento návrh bude v stavu legislativní nouze projednávat poslanecká sněmovna. Jak tato opatření uleví podnikatelům, jejichž společnost je dočasně ochromená a může se dostat do úpadku?

Navrhované úpravy v oblasti insolvencí přináší pomoc podnikatelům, jejichž podnikání může být v důsledku koronavirové situace ohroženo, v podobě několika úlev. Prvním z nich je odklad povinnosti dlužníka podat na sebe insolvenční návrh v případě, že je v úpadku, a to do doby uplynutí 6 měsíců od ukončení mimořádného opatření, nejpozději do 31. prosince 2020 (leda by úpadek nastal už před mimořádným opatřením nebo k úpadku nedošlo v souvislosti s koronavirovou situací). Porušení povinnosti podat v případě úpadku insolvenční návrh má totiž jinak pro dlužníky (resp. jeho statutární orgány) celou řadu nepříznivých důsledků.

Jaké důsledky to konkrétně jsou?

Jedná se např. o výše zmíněnou povinnost k náhradě škody věřitelům, jejichž uspokojení v insolvenčním řízení bylo i v nepatrném rozsahu zkráceno, dále o povinnost vydat prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce k výzvě insolvenčního správce, či za určitých okolností možnost ručení při úpadku obchodní korporace za její dluhy.

Jsou navržena ještě další opatření, která mají ulevit podnikatelům?

Stát chce poskytnout podnikatelům více času řešit problematické situace způsobené koronavirem, proto se navrhuje, že se nebude přihlížet k věřitelským insolvenčním návrhům, které budou podané do 31. 8. 2020.

Jako další opatření je navrhován tzv. institut mimořádného moratoria, které podnikatelům nabízí zvláštní ochranný režim (preventivně před i po podání insolvenčního návrhu), po jehož dobu je chrání před rozhodnutím o úpadku a umožňuje jim provozovat svůj podnik. Zajišťuje ochranu také před vypovězením smluv na dodávky energií, surovin, zboží a služeb, a umožňuje mu závazky bezprostředně související se zachováním provozu podniku hradit přednostně před staršími dluhy. Oproti standardnímu moratoriu již upravenému v insolvenčním zákoně mimořádné moratorium poskytuje citelnější úlevy a rychlejší ochranu. Vyhlášení tohoto druhu moratoria bude snadnější, protože se nebude vyžadovat souhlas věřitelů a částečně se nahrazuje předložení vybraných písemností čestným prohlášením. A co je důležité, tak se automaticky povoluje využít úlev, podpor a finančních prostředků z veřejných prostředků určených ke zmírnění dopadů epidemie bez rizika rozporu se stávajícími pravidly nakládání s majetkovou podstatou.

Jaká je tedy současná situace podnikatelů ve vztahu k hrozícímu úpadku?

Vládní opatření se snaží dopady koronavirové krize zmírnit, budou-li schválena, znamenají pro podnikatele citelnou úlevu. Zároveň se členové statutárních orgánů nemusí obávat negativních důsledků v podobě ručení za závazky společnosti nebo vyloučení z funkce, pokud ji vykonávají s náležitou péčí, na základě nejlepších dostupných informací a v zájmu obchodní korporace, protože na současnou situaci, dá se říct, nemohl být nikdo dopředu připraven.

(text platný ke dni 6. 4. 2020)